Add parallel Print Page Options

Dej nám smělost

23 Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. 24 Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. 25 Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida:

‚Proč se národy vzbouřily
a lidé vymýšleli marnosti?
26 Králové země povstali
a vládcové se spřáhli proti Hospodinu
a proti jeho Pomazanému.‘ [a]

27 A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, 28 a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát. 29 Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. 30 Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“

31 Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

Jedno srdce, jedna duše

32 Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. 33 Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. 34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli 35 k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

36 Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, 37 prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

Read full chapter

Footnotes

  1. Skutky apoštolské 4:26 Žalm 2:1–2